O 3D tisku
Princip této grafiky vznikl již v 17. století. Digitální lentikulární tisk o vysokém rozlišení, tak jak ho známe dnes, však započal teprve v 90. letech. Dnes, díky novým technologiím, počítačům, lepším materiálům a také dobře známé 3D grafice, zažívá učiněnou renesanci v používání a dosahuje velice zajímavých možností. Jde o speciální tisk, který využívá tzv. stereo optiku. Stejně jako u stereo hudby vnímáme i u 3D obrazu dva rozdílné signály o různých informacích. Pro každé oko zvlášť je přijímána jiná informace. Ty jsou následně v mozku spojeny a dojde k imaginaci 3D efektu. Základem takového obrazu je lentikulární fólie. Jde o průhlednou plastovou fólii, která je která je z jedné strany naprosto hladká a z druhé strany je fólie tvořena ze soustavy rovnoběžných čoček.
Funkce finálního zobrazení je díky těmto čočkám přímo závislá na úhlu pohledu a následném lomu obrazu. Dochází tak k různým optickým změnám v obrazu a „míchání“, vzniká animovaný pohyb či „3D“ dojem hloubky či prostoru.
Efekty
Možné jsou dva základní možné efekty, které se dělí na další možné varianty. 3D prostorové vnímání obrázku, loga apod. nebo simulaci pohybu nebo výměny obrázků jeden za druhý.
- Flip – výměna obrazu jednoho za druhý, ideálně 2–-3, lze až 5 obrazů
- Zoom – postupné přiblížení a oddálení objektu, loga, písma. Vytváří iluzi plynulého pohybu
- Morph – přeměna jednoho objektu v druhý vytváří dojem postupné transformace
- Twist – pokřivení loga, nápisu
- Rotace, pohyb, posun
- Animace – několik záběrů vytváří dojem plynulého pohybu
- Nekonečná animace – běžící kůň, pohyb karavany na poušti
- 3D složené z 2D vrstev – nejčastější využití
- 3D s využitím 3D modelovacích programů (3Dmax, Cinema4D, AutoCad)
- 3D reálný prostor – focení objektů a postav v ateliéru